Podzimní tour s Vanessou

BLOG, vydáno: 01.10.2024, autor: Barney

Osud to tak zřejmě chtěl. Tahle pozoruhodná partička excentriků a bláznů v šatech pohybujících se kolem Vanessy je mi očividně souzená. Nějak se s nima posledních 20 let furt míjim a protínám.
No tak jo, jak nejlépe si odbýt historicky první koncert tohohle projektu než rovnou jako předskokani na šňůře Vanessy. Bez vyzkoušení racku na ostro někde v knajpě s 10 kámošema. Bez otlapkání playlistu, jestli ty věci fungujou a není tam hluchý místo. Jestli jsme na něco nezapomněli. Jestli, a proč, a kdyže, a protoč... chtěli jsme to, máme to. Však jo. Nestěžuju si.
Výhoda tělesa s kapelou na kolečkách v zádech tkví v tom, že naložíš svoji drahou kapelní polovičku do kombajnu a svištíš. Žádný čekání na věčně nedochvilný aparáty, poslouchání blbejch keců a výmluv, sériový stavění na každý benzince... co na tom, že Karlos nestál skoro deset let na pódiu a je z něj trochu cejtit neklid. Mám v toho kluka plnou důvěru, pamatuju si ho z devadesátek, jak už ve svejch tydýtovskejch letech si na pódiu povodil kdejakýho HC maséra, a to úplně na pána. Je to showman. Tím se musíš narodit, to není skill, co by se dal získat.
Přijíždíme do KV do Slash Baru. Jsme navyklí už z výchovy všude jezdit dřív. "Raději o hodinu dřív, než o 5 minut pozdě!", jako bych slyšet mutr. Nataháme si werky a já si raději znova ještě projíždim itinerář, jestli jsem na něco nezapomněl, neopomenul, nedomyslel...nechceme to naživo posrat hned napoprvý, no ni?
Za chvíli dorazí zvukař Vašek a mě je v tu chvíli jasný, že jsem se stresoval zbytečně. Je totiž úplně jedno, jestli jsem na něco zapomněl nebo ne, podstatný je, že k Vaškovi nedoputoval náš rider, takže netušil, že tu budou nějací blbouni provozovat vysoký umění se živejma škopkama a nemá na ně mikráky. No výborně, v odposlechu potřebujeme od zvukaře jednu jedinou věc - živý bicí - takže proč si to nedat hned napoprvý naostro bez nich, což? Dobře hoši, pome na debakl!!!
Za chvíli dorazí pánové z Vanessy a mě je v tu chvíli jasný, že dneska se jako gróf roztahovat nebudu. Nacpal jsem se na pódiu se škopkama do jedinýho volnýho fleku o rozměrech asi 1x1m a každou chvíli jsem se jebnul do pravýho lokte o Ďurovo rampu. Inu, těžký život supportérů. Počítal jsem s tím. Jejich show, jejich pravidla. Tak je to správné, a tak to má byť!
No tak jdeme na zvukovku. Jebu do toho jak hluchej do vrat, abych kompenzoval absenci nazvučenejch škopků ven i v odposlechu a aspoň trochu je přes ty moje in-eary slyšel. Vašek poměrně čaruje, do kopáku mi strčil jedinej majk, co měl u sebe - SM58 - a přes side-chain triggeruje jedovatej kick. Jakmile ale pustím back tracky, z beden se začne linout ukrutnej, ale jako fakt ukrutnej zvuk z prdele. Úplnej bizár. Piče, se cestou zesral rack bo co? Nebo jsem takovej kokot, že ani nesmíchám back tracky? Ještě ráno jsem to kontroloval a vše bylo cajk kurva. Z odposlechu v uších se linou pozoruhodný zvuky jak z rákosí u rybníku Brčálníku a venku je to ještě mnohem horší. Le Fuuuuu... Snažím se s tím něco udělat, ale bez ohledu na to, na kterej poťák v racku hrabu, výsledek je větší nebo menší bizár v uších. Po chvíli to jakžtakž poladím, ale stačí pustit kus jinýho tracku, a je to zas všechno v prdeli. Nejradči bych všechno na pódiu rozkopal vzteky. Několik měsíců se poctivě připravuješ, fakt se na nic nevysereš, nic nepodceníš, a pak tohle.
Do toho přihopká nějakej stavbyvedoucí a zavelí, že máme hrát. No ok, co se dá dělat, jdeme na to. Hned první song a já prakticky neslyším click. Naštěstí to mám už tak nahoblovaný, že ho ani nepotřebuju. Jdeme na druhej track a mě z uší stříká krev, jak je click najednou brutálně vytavenej. Při třetím tracku zase skoro nejsou slyšet back tracky... wft?! Moc prima hraní, tuze velká paráda, very najs bjůtifl, úplná radost z hraní, doporučuje 10 flagelantů ze 2.
Dohrajeme, načež přichází Samir s otázkou, proč už jsme hráli, že jsme měli začít až za půl hodiny. To už na mě jdou mdloby, takže se jenom přiblbe usmívám a držím hubu. Seru atomový hřiby a v duchu se uklidňuju projekcí totální anihilace vesmíru.
Co se mohlo posrat, to se posralo. Když to ale vezmu pragmaticky, nakonec z toho máme dobrej pocit. Ne že by to snad pro kohokoliv včetně nás byl bůhvíjakej zážitek, ale technicky vzato se nám už nic horšího přihodit nemohlo, a i tak jsme to nějak odehráli. Takže jsme si hned napoprvý de facto rovnou dali i "disaster recovery test", kterej jsme vlastně zvládli na jedničku. Do Plzně si ale raději beru svoje mikráky na škopky. A párák. Nesmím kurva zapomenout na párák!
P.S. Rack se samozřejmě nevysral, problém byl klasicky mezi klávesnicí a židlí. Inu, to je tak, když se manuál nečte, nebo čte pouze v rychlosti a zběžně. Zjednodušeně, impedance balanced signál se nerovná balanced signálu, takže problém byla absence di-boxu. Pam pa dam. Tímto získávám titul Kretén měsíce Září s platností v celé Mléčné dráze a přilehlých galaxiích a odjebávám se někam spáchat sepukku.

Podzimní tour s Vanessou, část 2.

BLOG, vydáno: 06.10.2024, autor: Barney

Do druhý štace šňůry zbejvá 14 dní a já mám neodbytnej pocit, že jsem snad v minulým životě musel bejt Hitler nebo co, a svět mi vrací mé tehdejší velké dobrodiní. Palmer di-box dorazil, ale než jsem to stihl všechno prodrátovat a vyzkoušet, přitáhla choť z práce další iteraci Covidu. A musim říct, že tentokrát je to tuze velká mňamka.
Prvních pár dní mám v mlze, útržky reality se mísí s bizarními haluzemi z horečky. Po 5 dnech těchhle psychotických stavů už aspoň chvíli udržím telefon, takže můžu konečně dát bossovi vědět, že fakt nejsem AWOL. Žena je na tom obdobně - vlastně hůř, ji ty horečky neopouštěj ani po týdnu - takže na sebe akorát přiblbe čumíme a tichými modlitbami se snažíme přivolat deus ex machina entitu, která uklidí, navaří a vypere, protože ani jeden toho nejsme schopni. Plíce jsme si obrátili skrz na skrz už asi 10x a já mám pořád pocit, že program ždímání ještě zdaleka není u konce. Cokoliv, co strčím do huby, chutná jako škvára politá asfaltovým sirupem. Uši taky evidentně prošly rekalibrací, protože všechno mi zní jak z koupelny a navíc transponovaně o 3 oktávy nahoru. A nad stavem mé pleti by se zděsil i Deadpool.
Představa, že mám odehrát půlhodinovej set při standardní intenzitě, mě přivádí k hysterickýmu smíchu, protože jestli se něco do těch 14 dní radikálně nezmění k lepšímu, tak budu rád, když dojdu od baráku k autu, natož abych řezal do škopků.
Odpískat koncert? Nevím, z jakýko kraje jsi ty synu, ale tam, odkud jsem já, se koncerty neodpískávaj. Resp. tam existují pouze 2 validní důvody pro odpískání koncertu - smrt a exkluzivní mrdání. Ani jeden důvod nelze aplikovat. Nějak se s tím budeme muset porvat. A prevence do budoucna? Nebejt kurva Hitler!